... z tvrdohlavého Escenda dokázal vymačkat vše ... (K. Vary 1997)
Bývalý úspěšný rovinový žokej a dnes také neméně úspěšný trenér IVAN KUB patří k těm lidem, kteří si sympatie a úctu vysloužili svým chováním, slušností, obětavostí a zodpovědným přístupem k práci, kterou si dobrovolně a s láskou vybrali.
Jeho cesta ke koním byla od útlého dětství přímá a dopředu mu ji připravil otec Josef, který vedl Ivana i jeho staršího bratra Petra k lásce ke čtyřnohým miláčkům se stoprocentním nasazením. Jezdil s nimi po parkurových závodech i dostihových závodištích. A poté, co spolu s Petrem dostal k ošetřování, radovánkám i výuce polokrevnou kobylku Taxu a později k ní ještě přibyla plnokrevná Cestička, o budoucnosti měl jasno. Petr o kariéře profesionálního jezdce neuvažoval a tak se na tuto pouť vydal Ivan sám. Ještě v učení na chuchelském učilišti vyhrál svůj první životní dostih v sedle Eržiky.
Po vyučení zahájil jezdeckou kariéru v roce 1985 v Tochovicích u Příbrami, nejprve u trenéra Kunčara a posléze Václava Chaloupky. Prvním "velkým" koněm, díky němuž si Ivan náležitě vychutnával sladké pocity vítěze, byl tehdy dvouletý Francouz Mir Sada. Na celou sezónu se stal stálým jezdcem mohutného hřebce. Nepřehlédnutelná koňská osobnost (a to nejenom kvůli spoustě bradaviček na čumáku) a v juniorském věku neporazitelný hnědák exceloval pod Ivanovým vedením ve všech startech, které absolvoval.
Nejtrvalejší a nejelegantnější pár tvořil s klisnou Laurenou, kterou z jejích 34 životních startů v dostihu doprovázel čtyřiadvacetkrát. Charakterní a milou kobylku znal Ivan dokonale, při tréninku si v jejím sedle "hověl" téměř denně. Patřila k jeho největším oblíbencům, třebaže spolu vybojovali jenom dva triumfy. Vítězové na Ivana čekali jinde a mnohdy u jiných trenérů. Z více než tisícovky odježděných dostihů a ze sto dvaceti dvou prvních míst je obtížné vybrat nejzajímavější čtyřnohé partnery, kteří navždy s Ivanovým jménem zůstanou spojeni. Ale určitě nejčastěji se zaplňovaly kolonky vítězů u významných zkoušek jménem Hyphen, pozadu nezůstal ani Bellaboy. Za důvěru se stoprocentně odvděčil nejedním vítězstvím s Baddelliosem, Palomií, Naguibou, Thessalonem, Gay Devilem a "rodinný podnik" zvýraznil skvělými výsledky se Sweety Love, se kterou se potkával i ve všední dny ve stáji bratra Petra. Pravděpodobně nejoblíbenějšího koníka, kterého kdy potkal, dovedl ke dvěma triumfům a pátému místu v Ceně zimní královny, stejně tak jako i další umístěnou z "královny," šikovnou hnědku Shovel.
Opustíme-li statistiky těch nejúspěšnějších koní, se kterými se Ivan v dostihu setkal, najdeme s dlouhém seznamu i další neméně zajímavá. Jezdil některé budoucí překážkové suverény jako byl Maskul, Whippet, Vinny, Vronsky či Cedr.
Natrvalo se do nejužší tuzemské žokejské špičky začlenil v roce 1998 po suverénních výkonech v sedle bělouše Blueridge Dancera a rázem si na nezájem trenérů nemohl stěžovat. Se svěřencem velkokarlovického trenéra Františka Holčáka se dočkal premiérového klasického prvenství. Nebývalým způsobem opanoval trio nejvýznamnějších zkoušek tříletých – Mem. prof. V. Michala (velmi lehce o 5 délek), Velkou jarní cenu (velmi lehce o 7) a slovenskou Velkou jarní cenu v Bratislavě (jistě o 1 a půl délky). Každé vítězství zvýrazněné propastným náskokem nad ostatními soupeři zřetelně dokazovalo, jak výjimečného koně pod sebou Ivan měl. Ne každému jezdci se v životě podaří poděkovat za krásné svezení v dostihu a chvilku slávy Koni roku, Nejlepšímu tříletému hřebci a mílaři, jako v případě tohoto hřebce (tituly nasbíral v roce 1998).
Rok 2000 se stal přelomovým v celé dosavadní kariéře. Nejen že absolvoval největší počet startů (134), ale svedl neuvěřitelně napínavý souboj o titul jezdeckého šampióna s Karolem Šarinou. Až do posledního listopadového dostihového dne se nevzdával naděje na získání cenné trofeje a lákavé finanční odměny, v průběhu odpoledne dokonce vyrovnal vzájemné skóre, ale poté, co horkou favoritku Dhaulaghiri pobídl k závěrečnému útoku příliš brzy, bylo rozhodnuto. Titul šampióna mezi českými jezdci mu unikl "o nos."
V následující sezóně, již jako posila týmu lysolabského trenéra Františka Vítka a jeho syna Romana, bojoval obtížněji než se soupeři v cílové rovince s hmotností a protože trápení s neustálým hlídáním váhy a hladověním nebralo konce a navíc Ivana psychicky vyčerpávalo, výrazně omezil aktivity v sedle. V podobné chvíli někteří rovinoví jezdci přecházejí na překážky, ale navzdory faktu, že také Ivan má s překážkovými dostihy více než dobré zkušenosti, neboť z 10 startů na proutěnkách v polovině devadesátých let třikrát zvítězil, ve všech případech s klisnou Laray, o nové kariéře neuvažoval. I přes zajímavou nabídku k přechodu do zcela nového tréninkového centra stáje Pegasu Znojmo na Jihlavsko se rozhodl k radikální změně. Již delší dobu pokukoval po trénování a podmínky mu hrály do karet: zkušenosti odkoukané od Václava Chaloupky či Františka Vítka, nové postřehy z několikaměsíční zimní stáže u věhlasného trenéra Jentzsche v německém Mühlheimu, stoupající zájem majitelů o přípravu koní jím trénovaných a hlavně rozběhnuté a fungující středisko bratra Petra.
A tak se vrátil zpátky domů – do Mladého Smolivce na Plzeňsku. Tam, kde si mezitím své "místo na slunci" vydobyl jeho bratr Petr jako licentovaný trenér. Dvě vítězství Markota a třídové Sweety Love, tři plné zásahy klisen Co chceš a Areguly, či čtveřice triumfů Shovel a Kristiana jsou toho dostatečným důkazem. V říjnu roku 2002 se z mosteckého hipodromu do stáje jako Zimní královna vracela do té doby opomíjená La Magnifica. Samozřejmě že se na tomto jedničkovém úspěchu velkou měrou podílel také Ivan. To ale ještě neměl písemné osvědčení a tak se pravý rodinný tým rozběhl až sezónou 2003.
Ve stáji daleko od šumu velkoměsta, v čisté přírodě, obklopené hlubokými lesy a voňavými loukami, dávají Ivan s Petrem to nejlepší všem svým čtyřnohým svěřencům. Každodenní a téměř celodenní kontakt s koňmi je jedním z klíčů k úspěchům. A tak bratři postupem času kromě "malých," ale dlouholetých majitelů, jakým je například stáj Hugo (úspěšně ji reprezentovala Mariette) dostali důvěru "velkých" majitelů, od Vojtěcha Martina (stáj CK Martin Tour reprezentovali Kristian, Markot, Goldrun a Sapora), ing. Jiřího Odcházela (za stáj Joly běhávali La Magnifica, Bohemian Lad a Chementa) až po samotný napajedelský hřebčín (Olraina).
Do dostihů nejvyšších kategorií pronikli ryzáci Goldrun a El Hadji, o Madelině a Larainne už bylo také slyšet a snaživec Lhotse Shar se vcelku slušně předvedl na překážkách. V nadějného koně určitě roste dvouletý napajedelský odchovanec Oleandro, další "zelenáči" Emirhan či Spring Lady jsou velkým příslibem do budoucna.
| Vaše reakce k článku |
