Vestfálský kůň je úzce spřízněn s hannoverským koněm - má větší podíl hannoverské krve. Je chován v oblasti
Porýní-Vestfálsko na severozápadě Německa. Hlavní chovatelské centrum je ve Warendorfu a je rovněž sídlem
německého jezdeckého sportu (sídlí zde Národní federace). Tato oblast má dlouholetou tradici v chovu koní.
Na počátku 19. století byli východoprušští hřebci dáni k dispozici místním majitelům klisen, aby se zlepšil
chov. V průběhu let se využívali hřebci různých plemen - hannovarského, dále oldenburského,
fríského, anglo-normanského i klusácká plemena a teprve v minulém století se chovatelé definitivně rozhodli
pouze pro jediný vliv a to hannoverský. Dnešní vestfálští koně sdílejí stejnou krevní linii s moderním hannoverem,
ačkoliv existuje něklik linií specificky vestfálských.
Vestfálský kůň má stejně čisté tvary jako hannoverský. Stavba těla je typická pro moderního sportovního koně. Krk je dlouhý, dobře tvarovaný, tělo hluboké a široké, záď je silná a může být mírně skloněná. Nohy jsou trochu delší než u hannoverského koně. Výška se pohybuje mezi 155 a 165 cm. Z barev jsou povoleny všechny základní. Hlava je inteligentní s široko posazenýma očima.
Vestfálský kůň je předurčen pro sport. V současné době dosahují koně tohoto plemene světové úspěchy, a to hlavně v drezuře a ve skocích. Mezi nejznámnější vestfálské koně patří Rembrandt, olympijský vítěz v drezuře v letech 1988 a 1992 v sedle s Nicole Uphoff-Beckerovou. Rembrandt, jeden z nejkrásnějších představitelů tohoto plemene, byl prvním koněm v historii olympijských her, který získal dvě zlaté medaile v soutěžích jednotlivců za drezuru. V roce 1989 se stal mistrem Evropy a získal titul na Světových jezdeckých hrách konaných v roce 1990 ve Stockholmu. Další známí koně jsou Ahlerich (olympijský vítěz v drezuře v roce 1984 v sedle s Reinerem Klimkem), Fire (vítěz mistrovství světa v parkurovém skákání v roce 1982 s Norbertem Koofem) a Roman (vítěz mistrovství světa v parkurovém skákání v roce 1978 s Gerdem Wilrfangem).
| Vaše reakce k článku |