Peršeron je jedním z nejelegantnějších chladnokrevných koní. Na vzniku plemene se podílel též arabský kůň, takže plemeno má prostorné, energické chody. Jeden znalec z 19. století, pravděpodobně poněkud unesen sympatiemi k tomuto plemeni, prohlásil, že "je to arab ovlivněný podnebím a zemědělskou prací, k níž byl využíván po staletí."
Jméno těchto ušlechtilých chladnokrevných koní připomíná úrodný kraj La Perche ležící západně od Paříže, kde šlechtění silných a elegantních tažných koní probíhá od desátého století našeho letopočtu. Kraj s mírným klimatem a úrodnou půdou, kde se z arabského hřebce a zemské klisny zrodil jeden z nejvýznamnějších chladnokrevných koní.
Percheroni patří k nejstarším francouzským plemenům koní. Podle starodávných kronik vznikl jejich chov roku 732, kdy byl v bitvě u Poitiers poražen rytířem Karlem Martelem saracénský vůdce Abd-el-Rahman. Jeho vzácní arabští a berberští hřebci se stali kořistí vítězného vojska a rozptýlili se po celé Francii. Jejich největší část však zůstala v kraji La Perche.
O něco později si do místního kraje přivezl hrabě Rotrou z křížové výpravy v letech 1096 - 1099 několik orientálních hřebců, kteří byli kříženi s klisnami místního chovu. Tak vzniklo plemeno, které později ovlivnili i těžcí normandští koně.
Současnou podobu získali zástupci plemene v průběhu osmnáctého a devatenáctého století. Od roku 1760 byli v hřebčíně Le Pin využíváni arabští plemeníci, z nichž nejvíce vynikli Godolphin a Gallipoli, který se stal otcem nejslavnějšího percheronského hřebce Jeana le Blanca. Po těchto dvou plemenících zdědili dnešní percheroni ušlechtilou hlavu a převládající bíle zbarvení, ohnivější temperament, lehkost v pohybu a vytrvalost v práci. Percheronští hřebci tahali omnibusy, dostavníky, nákladní káry ve městech i na venkově, pracovali v zemědělství i u těžkého dělostřelectva a sloužili i pod sedlem.
Historickým okamžikem se stal rok 1815, kdy po znovunastolení dynastie Bourbonů cestoval po Francii bohatý Američan Morgan. Percheroni, kteří táhli jeho kočár při cestě do Francie, se mu natolik zalíbili, že je odkoupil a poslal lodí přímo do Ameriky. Percheroni se stali brzy velmi oblíbenými pro svou pracovitost (jejich neoficiální rekord v tahu činí 1547 kg), ale i proto, že jejich krev výrazně zlepšovala kvalitu dalších tažných plemen koní. Brzy byl velký počet hřebců vyvezen do zahraničí, především do jižní a severní Ameriky, Austrálie, Jihoafrické republiky, Itálie, Japonska a Ruska, a percheroni se stali známými po celém světě.
Největším koněm na světě byl percheron Dr. Le Gear (nar. 1902), který v kohoutku měřil 213,3 cm a vážil 1372 kg. Jinak se hmotnost percheronů pohybuje mezi 770 až 1100 kg a kohoutková výška od 155 do 175 cm. Hlava percherona je ušlechtilá s hranatým, širokým čelem a rovným profilem. Uši jsou jemné, dlouhé, oči živé a poněkud vystouplé, nápadné jsou dlouhé a široce rozevřené nozdry. Hlava je nasazena na dlouhém, výrazně klenutém krku s bohatou hřívou a nápadným kohoutkem. Představitelé tohoto plemene mají hluboký a široký hrudník, který umožňuje dostatečný rozvoj plic, šikmou lopatku, široké tělo, ktátká, dobře vázaná bedra a mohutnou, louplou záď, která je skloněná a na tažné plemeno neobvykle dlouhá. Nohy jsou silné, svalnaté, s dobrými, pevnými klouby, kopyta vynikají tvrdou rohovinou a spěnky nejsou kryty rousy. Chod percheronů je dlouhý a poměrně plochý. Většinou jsou tito koně, k jejichž popularitě hodně přispěla i slavná malířka koní Sara Bohneurová, grošovaní bělouši nebo vraníci. A zatímco po tmavě zbarvených koních byla velká poptávka zejména v Brazílii, bělouši se v tropech osvědčili nejlépe ze všech chladnokrevných koní.
Nyní se ve Francii chová percheron ve dvou typech. Malý typ, který dosahuje kohoutkové výšky maximálně 162 cm, byl proslulým poštovním koněm. Pro jejich elegantní vzhled, živý temperament, prostornější chody a větší vytrvalost jsou dodnes velmi žádanými koňmi pro provozní práce i práce v zemědělství.
Chovatelé z Perche soudí, že těžký typ percherona vznikl vlivem působení noriků, kteří byli za napoleonských válek v Rakousku ukořistěni a působili řadu let v chovu. Na vzniku tohoto typu se pravděpodobně podílely i těžké boloňské klisny ze severního Přímoří. Koně tohoto typu měří v kohoutku kolem 175 cm, mají rovnou, nebo mírně klabonosou hlavu, delší a měkčí hřbet a silné lymfatické končetiny. Slouží k dopravě těžkých nákladů v kroku a klusu a protože je o ně veliký zájem především ze strany zahraničních kupců, je možné se s nimi setkat ve více než deseti dalších zemích.
Během dlouhých let sloužil percheron jako válečný, kočárový, selský, lovecký a tedy jako jezdecký kůň. V dnešní době se užívá k různým účelům a v neposlední řadě k přehlídkám. Impozantní soutěží je ve Francii Percherou Special Show, v níž si měří síly vítězové jednotlivých departmentů.
V roce 1883 byla na pomoc všem chovatelům a příznivcům percheronů založena Societé Hippique Percheronne de France, která má na starost chovatelskou problematiku a registraci všech koní v oblasti Perche a vede plemennou knihu koní z Orne, Sarthe, Mayenne, Maine et Loire, Eure, Calvadosu, Eure et Loir a Loir et Cher. Tato organizace je zárukou kvalitní šlechtitelské práce a produkce koní, jejichž obliba v řadě zemí stoupá.
| Vaše reakce k článku |