Podobně jako achaltekinský kůň, pochází i jomud z pouštní oblasti Turkménie, ale není zdaleka tak originální. V době mongolské expanze za Tímúra (Tamerlána) se do Turkménie dostalo pět tisíc arabských klisen, které značně ovlivnily vzhled i pohyb jomuda. Od 14. století se tedy toto plemeno dělí na tři rozdílné typy. Dnes se chová přibližně nve stejné oblasti jako achaltekinec.
Jeho štíhlá hlava, delší než u achaltekince, mívá náběh k štičímu profilu a také náznak "mitbah", povlovného spojení mezi hlavou a hrdlem. Kůň je poněkud nižší, v průměru měrí 154 cm, klisna 152 cm. Obvod hrudi je 162 cm, u klisen 168 cm, obvod holeně 19 cm. Krk je dlouhý a rovný, ale hlavu nese jomud tak vysoko jako achaltekinec. Kopyta jsou větší, rohovina pevná, postoj a utváření kopyta je korektnější. Kůže je tenká, srst hedvábná, ocas a hříva řídké, kštice obyčejně řidší. Povoleny jsou všechny čisté barvy, nejobvyklejší jsou hnědáci, ryzáci a bělouši. Srst má výrazný kovový lesk. Tři typy se od sebe liší podle míry arabského vlivu. Nejvyšší a nejpůvodnější se najvíc podobá achaltekinskému koni, druhý typ, přechodný, blízký polokrevníkům, je nejrozšířenější. Třetí, nejmenší typ nejvíc připomíná oblejšími proporcemi a hlavou araba, také se nejvíce cení pro dobré jizdní schopnosti.
Jomud je výborný jezdecký kůň, dokonale přizpůsobený pouštním podmínkám, neúnavný, skromný, dobře snášející vedra. Nemá plavný cval achaltekince, ale ostatní chody má lepší. Výborně se hodí do terénu, k dálkovým jízdám, k drezuře i soutěžím.
| Vaše reakce k článku |
